Cesta do Chorvatska: z Brna na Krk v půli června téměř bez problémů

Nastala ideální doba článků na téma cesta do Chorvatska na tisíc způsobů. Přispěji se svou troškou do mlýna a podělím se o prožitek z cesty na Krk. Teď v polovině června.

Posledních pár let jsme do Chorvatska vyráželi spíše ke konci sezóny. Končící provozy, dříve zapadající slunce a menší počet ostatních turistů sice mají taky něco do sebe, ale letos jsme se rozhodli vyrazit opět na začátku sezóny, tedy v polovině června. Předtím, než letoviska zaplní dovolenkáři závislí na termínu letních prázdnin.

Zde je tedy popis naší cesty, která vedla z Brna na chorvatský ostrov Krk. Vím, že tento web má v názvu Crikvenica, ale koneckonců Krk je taky na Kvarneru a do Crikvenice je to z toho správného břehu coby kamenem dohodil. Naší destinací je však Njivice, město na druhé straně ostrova při pohledu z Crikvenice.

Brno -> Mikulov a kousek D1

Ve většině článků se dočtete, že při cestě z Prahy asi nezažijete nic horšího než přejezd naší dálnice D1. Asi mohu prozradit už teď, že je to pravda. Při cestě z Brna na Mikulov se jí sice dá vyhnout, ale projel jsem alespoň kousek dálnice u Brna a potvrzuji, že to bylo jedno z významnějších zdržení. Záleží samozřejmě na denní hodině, ale i brzy ráno v sobotu už provoz na rozkopaném úseku houstl.

Po najetí na Vídeňskou už cesta pokračovala v pohodě. Člověku je líto, že od Brna nemůže jet 130 jako dříve, ale počká si až za Rajhrad. Přitom jde o tutéž silnici, jako před lety. Od Rajhradu do Pohořelic se tradičně předjíždělo pár kamionů, takže 130 jsme stejně nevyužili naplno a dálnice skončila.

Zaznívají obavy, jak to bude s přejezdem Nových Mlýnů. Kvůli havarijnímu stavu mostu je zde semafor a doprava jezdí střídavě v jednom a druhém směru. V sobotu ráno jsme se zdrželi do pěti minut. Naivně jsem předpokládal, že je zavřena polovina mostu, která se opravuje. Provoz je ve skutečnosti veden prostředkem, a kromě kuželů jsem neviděl nic, co by nasvědčovalo pracovní činnosti. Že by jej opravovali zespodu od hladiny?

Rakousko: Od Drasenhofenu po dálnici

Loni v prosinci se otevřel další kus rakouské dálnice D5. Znamená to, že od Mikulova pojedete ještě po staré cestě do Drasenhofenu, pak už ale plynule najedete na dálnici a frčíte. Cestu přes Rakousko těchto nových 25 km dálnice významně zrychlí, byť už to pak postrádá atmosféru s koukáním na rakouských vesničkách. Přemýšlím, kdy se kopne do země na české straně, ale pak si vzpomenu na tempo (ne)práce na mostu přes Nové Mlýny…

Dálniční známku jsme koupili elektronicky na webu ASFINAGu. Ten je v češtině a nákup je naprosto bez problémů. Podobně jako na Slovensku, nemusíte si nic trapně lepit na okno auta a později přemýšlet, jak kousky samolepky odstranit.

První zastávkou bylo odpočivadlo na Bad Fischau. Toalety za 0,5 eura, k dispozici benzinka a v ikonické budově mekáč. Odpočivadla provozovaná přímo ASFINAGem jsme na této cestě tentokrát tak nějak minuli.

S blížícími se rakousko slovinskými hranicemi nás napadlo zastavit na další toalety a nalepit si jedinou dálniční známku na cestě. Projeli jsme asi tři odpočivadla. Všechna beznadějně plná bez možnosti zaparkovat, o dlouhých frontách z autobusů na toalety ani nemluvě. Nakonec to jistila Gralla a jediné volné parkovací místo, které jsme naštěstí vychytali.

Na cestě mezi Vídní a Grazem jsme projeli tuším jenom jediný delší úsek s omezenou rychlostí kvůli opravě dálnice. Ve Vídni jsme byli kolem osmé hodiny a žádnou zácpu jsme nezaznamenali.

Slovinsko: několik nehod a pár menších kolon

Cesta po Slovinsku mi letos přišla tak nějak zajímavější než dříve, kdy jsem spíše pokukoval po rakouské krajině. Hornatá slovinská krajina nabízí nádherná panoramata. K prohlídce žádných zdejších krás nás sice nenalákaly ani četné billboardy ani motivační program snažící se ospravedlnit vysokou cenu dálniční známky, ale uvažovat se o tom dá.

Cestu volíme od Mariboru přes Lublaň a Postojnou na Rijeku. Opět trochu uvažuju o návštěvě muzea vojenské historie v Pivce. Možná za rok. Kousek za Lublaní jsme narazili na asi 15minutovou kolonu před srážkou dvou slovinských aut dovolenkářů. Bohužel pro ně nadcházející odpočinek moc nedopadl, auta vypadala na odpis, ale všichni se zdáli v pořádku.

Po sjezdu na Postojnou a lehce znervózňujícím průjezdu okolo několika nepojízdných aut (i Čechů) jsme se blížili k chorvatské hranici. Zdržení na půl hodiny nás potkalo před Jelšane, kde se opravuje silnice a jezdí se tu kyvadlově na semafor. Další zdržovačka následovala před hranicemi. I přesto, že průjezd znamenal jen mávnutí pasem.

Chorvatsko: policie v akci

Průjezd přes zbývající kousek po chorvatské dálnici začínající od slovinských hranic, už byl naprosto v pohodě. Menší zdržení samozřejmě bylo na mýtných branách kvůli šoférům bez drobných.

Potkali jsme rovněž místní policisty dbající na dodržování maximální povolené rychlosti. Jen doplním, že my jsme s nimi osobně mluvit nemuseli. Bez zdržování jsme dojeli k mostu na Krk, na ostrově jsme chvíli zpomalili za velkou kolonou cykloturistů vyjíždějících patrně od jeskyně Biserujka a dorazili jsme asi po osmi hodinách jízdy do Njivice.

Poplatky

• Rakousko – dvě desetidenní známky koupené online, vyšlo to levněji než jedna měsíční. Tedy 2× 9 eur.
• Slovinskou – jedna měsíční dálniční známka. V originále za 30 euro, v Česku v prodejně ABA za rovných 900 Kč.
• Chorvatsko – mýtné na Rupě za 9 kun, na Krk za 39 kun.